Je velmi hřejivý a silně léčivý, pomáhá při bolestech srdce, poruchách prokrvení, rychlé únavě, slabosti, angině pectoris, špatném krevním oběhu. " A kdo trpí bolestmi u srdce nebo má slabé srdce, ať ji dostatek kořene galgantového." Lze jej používat do masitých pokrmů, jako koření do uzenek; chutná ostře.
Anýz – člověk ho miluje nebo nenávidí: Intenzivní, sladká chuť anýzu podobná lékořici je unikátní, ale také není pro každého to pravé. V kuchyni se anýz používá podobně jako fenykl ke zjemnění chleba, pečiva a koláčů. Země původu: Turecko. 50g.
Bazalka – „Pesto pro těstoviny“ Ať už do omáček nebo těstovin, bazalka už není tak zcela dobře střeženým tajemstvím italské kuchyně. Koření, v našich zeměpisných šířkách už téměř přirozeným průvodcem rajčatových pokrmů, se dá kromě pesta, pomodoro a podobně použít také jinak.
Bazalka je pěstována na jižní Moravě v oblasti Pálavských vrchů. Použití: do pokrmů ze sýrů, rajčat, těstovin, k nakládání, do zeleninových polévek. 15 g.
Téměř zapomenutá léčivá rostlina, která představovala univerzální koření středověké kuchyně. V Hildegardině lékařství patřil bertrám společně s galgánem a mateřídouškou ke třem nejdůležitějším léčivým bylinám. Chuť je nejdříve neutrální.
Vavřín – „z Apollonovi hlavy na náš talíř“ Zatímco byl vavřín u římanů a řeků symbolem moudrosti, dokázal se v průběhu staletí prosadit jako koření. Byla by také vyloženě škoda, kdyby nepřistál na našem talíři. V současnosti jej pravidelně nalezneme v polévkách a ragout.
Česnek medvědí – „česnek jara“ Ať už pesto, polévka nebo pomazánka – česnek medvědí je všude. Aroma připomíná česnek, je ale jemnější a slabší a má v sobě stopy pažitky. S česnekem medvědím můžete zjemnit zeleninové a bramborové pokrmy a saláty.
Dobromysl neboli oregáno – „aroma pizzy“ - celé umění italské kuchyně by nebylo dokonalé bez tohoto bylinného, peprného, hořce-ostrého koření. Středoevropané již mezitím od Italů něco okoukali a rádi používají oregáno do zeleninových pokrmů a omáček.
Estragon – „dračí nať“ – má jemnou, aromatickou vůni připomínající anýz a kořeněnou, lehce hořkou chuť. Obzvláště vhodný pro různé rybí pokrmy a rybí polévky nebo jako přísada do hořčice.
Hřebíček – „koření do kompotu, svařeného vína atd.“ Kompot, punč, svařené víno a vánoční čaje si bez intenzivní ovocno-ostré, peprné chuti hřebíčku neumíme představit. Přesto existuje mnoho chutných kreací s hřebíčkem, které u nás nejsou tak známé.
Chilli – nebo: „blízké lásce a bolesti“ Že mnoho licí nemá chilli rádo, je možná v tom, že nejsou masochisticky založeni. Neboť: ostrost není žádná chuť, nýbrž pociťování bolesti. Jiní naopak milují ostrost chilli, dokonce jsou na něm závislí. V kuchyni se použití chilli meze nekladou.
Kardamon – „Chuť pro curry a kávu“ Kardamon je něco pro luxusní bytosti. Vedle šafránu a vanilky je třetím nejdražším kořením. Jeho kouřové, květinovo-sladké aroma hraje v indické a arabské kuchyni jako součást kořeněných směsí důležitou roli.
Kardamon – „Chuť pro curry a kávu“ Kardamon je něco pro luxusní bytosti. Vedle šafránu a vanilky je třetím nejdražším kořením. Jeho kouřové, květinovo-sladké aroma hraje v indické a arabské kuchyni jako součást kořeněných směsí důležitou roli.
Majoránka – „sestra dobromyslu“ majoránka a dobromysl pochází z rodu hluchavkovitých, čímž se sobě navzájem ohromě podobají. Harmonie očekávaná od sourozenců ovšem u koření nenastává. V kuchyni platí heslo: Buď jedno nebo druhé.
Nové koření – „koření nového světa“ Již Indiáni kořenili svou čokoládu novým kořením. Jeho vůně je velmi silná a aromatická, podobná hřebíčku, s trochou skořice a muškátu a s lehkou peprnou ostrostí. Jemné aromatické koření na maso a ryby, zvěřinu, do polévek.
